První čtení: Gn 50, 15-21

Základ kázání: 1Pt 3, 8-18

 

(česko-německé bohoslužby s návštěvou saské GAW)

 

Slyšíme slova nabádající ke zvláštnímu druhu extrémismu: „Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro? Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni.“

Horlit pro dobro… To nezní úplně samozřejmě. V původním biblickém textu navíc na tomto místě stojí ještě silnější vyjádření: Stanete-li se zélóty dobra. Zélóti byli židovští partyzáni a náboženští teroristé. Takže to slovní spojení bylo dost neotřelé a trochu šokující: Stanete-li se teroristé dobra.

Možná, že některé z vás takové slovní spojení na první poslech odrazuje. Obzvláště máte-li osobní zkušenosti s nějakými pachateli dobra, kteří vás vydírali či nepatřičně přepadávali svými skutky. Chtěli vás někam dotlačit a zastírali tím svoje vlastní nevyřešené problémy.

Ale to dnešní biblické čtení je ještě o něčem jiném. O radikálním a vášnivém nasazení pro službu, která zůstává nefalšovaně nezištná a nenásilná. Nakonec to zní trochu jako protimluv: Za každou cenu chtít nezištnost – tedy hnát se jak zlatokop za něčím, z čeho člověku nemusí vyplynout žádný zisk. Na první pohled se to nevyplatí, a dokonce se to třeba i vymstí.

Úsilí o dobro – to může znít i dost naivně, nemastně, neslaně. Ne vždy se člověku chce přehnaně angažovat kvůli dobru.

Šťavnatěji a lákavěji mnohdy vypadají přísliby prospěchu, výhod a bohatství. I když ani úsilí o ně nemusí dopadnout vždy podle očekávání: Někdo se třeba žene za vidinou snadného, rychlého zisku, a prohraje kvůli tomu celé své jmění v loterii. Ale ta energie, která ho poháněla, zůstává sama o sobě inspirativní.

Půvabně o její inspirativnosti vypovídá následující židovské, chasidské poučení: „V sedmi věcech tě poučí zloděj: koná svou službu po nocích. Nedosáhne-li svého jedné noci, věnuje tomu i další. On a jeho druzí se vzájemně milují. Nasazuje svůj život i pro to nejnepatrnější. Co získá, má pro něj cenu tak směšnou, že to prodá za zanedbatelný peníz. Nechává na sebe dopadat rány a soužení a nestěžuje si. Své řemeslo má rád a nevymění je za žádné jiné.“

Jak ovšem dosáhnout takového životního obratu? Aby se člověk odevzdával v nezištné službě se stejnou vervou, jako když bandita vykrádá banku?

Dochází nám, že na takový životní obrat neexistuje žádný instantní návod. Děje se vždy jako poprvé cosi oproti běžným očekáváním, když Duch vzkříšeného Krista uvádí do pohybu i naše neživotné, zchromlé, marné snahy.

Neexistuje na to žádný instantní návod. Ale může nám alespoň pomoct, když se zaměřujeme na život Ježíše Krista, který není nemastný a neslaný. Naopak je velmi výživný, chutný a nabitý nespoutanou energií Boží horlivosti.

A může nám pomoct připomínat si životy svědků víry, v nichž se už drala ke slovu stejná energie, která se později naplno projevila v Kristově osobnosti. Třeba jednoho z praotců víry Josefa, když tolik horlil pro smíření se svými bratry, kteří ho předtím usilovali sprovodit ze světa.

A může nám pomoct, když vnímáme, jak pořád ta samá životodárná energie nese další a další plody i staletí po Kristu – respektive po Kristově vzkříšení… Dneska si můžeme připomenout její ovoce konkrétně i v díle Gustav Adolf Werk, která během necelých dvou set let své existence financovala stavby tisíců kostelů a napomáhala sjednocování a dalšímu rozvoji evangelických komunit napříč hranicemi území, časů, projevů zbožnosti… I když se někdy může zdát, že to úsilí šlo do ztracena. Například v případě našeho chomutovského evangelického kostela, který se dokonce jmenoval přímo Gustav-Adolf Kirche, a který byl v roce 1972 v okamžení odstřelen. Na první pohled může jít podobně do ztracena i současná práce GAW v zemích, kde křesťané trpí pronásledováním dodnes. „Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni.“

Pro jaké další dílo mezi námi Duch Boží horlí? Pro jaký odboj dobra? Pro jaké další guerillové akce Kristova milosrdenství?

 

Slovo poslání: L 6, 36-38