První čtení: Ž 23

Základ kázání: J 10, 22-30

Jakým nasloucháte hlasům? Z rádia, z televize, z internetu, z telefonu… Jaké písně vám znějí přes den v hlavě? A jaké se vám v duchu ozývají průpovídky rodičů, manžela / manželky, přátel? Opakují se vám občas s neodbytností zaseklé desky útočné věty lidí, s nimiž se neshodnete? Rezonují vám v hloubi srdcí slova dobrá i zlá? A jak se modlíte? Jak při modlitbě mluvíte? Jak uprostřed ní uticháte? Jak při modlitbě nasloucháte? Jak vás vše slyšené ovlivňuje? Kam vás všechny ty hlasy vedou? Jak proměňují váš pohled na svět?

Někteří lidé s duševním onemocněním hlasy skutečně slyší. Slyší je nahlas. Někteří z nich mají dokonce protichůdné zkušenosti s různými druhy hlasů. Vypovídají o hlasech nepřátelských, které člověka ponižují, nadávají mu, obviňují ho a tak podobně… Ale vypovídají i o hlasech přátelských, které spíš moudře radí a inspirují. Někteří lidé slyšící hlasy ani nechtějí být považovaní za duševně nemocné, protože své hlasy přijali jako jinou formou vnímání a nechtějí se jich nutně zbavit.

Trochu srovnatelnou zkušenost máme všichni, přestože většina z nás neslyší hlasy přímo. I přesto nám znějí v myšlenkách různá slova. Mnohdy i protichůdné výroky. Mnohdy nás k něčemu ponoukají, vedou či tlačí. Zbývá jen otázka, kterým z vnitřních hlasů věnovat pozornost, případně kam jejich vzájemný rozhovor nechat dospět.

Někdy se i celá společnost rozdělí podle toho, kdo co poslouchá. Nejenom lidská duše, ale i celé státy se štěpí jak schizofrenní osobnosti. Například u nás v dobách totality někteří lidé poslouchali místo oficiální propagandy Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu. A pod vlivem jiných informací se někteří posléze začnou jinak chovat. Například v samotném Sovětském svazu se našlo několik odvážlivců, kteří demonstrovali proti srpnové okupaci Československa. Je příznačné, že tito lidé, kteří se rozhodli poslouchat jiné hlasy než státní propagandu, byli pak za trest zavíráni do psychiatrických léčeben.

I dnes se společnost rozděluje podle toho, jakým zdrojům kdo věnuje pozornost. Je dobré brát vážně i kritické hlasy, jestliže o světě vypovídají nezjednodušeně. Je ovšem na místě rozlišit na zdroje informací, které jen programově očerňují a zpochybňují dobré úmysly. Je žádoucí dávat si pozor na zdroje informací, jež programově zpochybňují práva trpících či záměry těch, kdo trpící podporují, a podsouvají i jim jen samé špatné úmysly. Takové kanály informací mohou vést tam, kam krysařova píšťalka. Bývá na místě ptát se, jaké zájmy kdo programovým démonizováním druhých sleduje. Koneckonců i Ježíše očerňovali lidé, kteří mu nevěřili a kteří se báli, že Ježíš nabourá jejich vlastní zájmy.

Ptáte se možná, jak se v tom zmatku rozličných hlasů má člověk vyznat.

Kde v pestré změti protikladných výpovědí promlouvá Pán Bůh sám?

„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou“, říká Ježíš prostě. Na první poslech takového výroku si nejeden z nás klade otázku, jestli mezi ty Kristovy ovce vůbec patří. Slyšíme opravdu Kristův hlas a jdeme opravdu za ním? Věříme, že Kristu patříme, zaslechli jsme už jeho pozvání, a proto jsme také dnes přišli sem. Na druhou stranu však i svým tradičně nábožným židovským současníkům Ježíš řekl: „Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.“ Toto riziko platí stále i pro nás tradičně nábožné křesťany. Je dobré vědět i to, že nevím jistě, jak na tom jsem. Je dobré nebýt si příliš jisti sami sebou ani svou navyklou zbožností. Je dobré utichnout… Odvážit začít se znovu ptát… Vyčkávat na další oslovení.

Už od začátku Bible čteme o tom, jak Bůh k lidem mluví a jak lidé poslouchají, anebo naopak neposlouchají. Už to samo o sobě je nekonečný zázrak, že Bůh vůbec promluvil. Je zázrak že mluví dodnes a že oslovuje srozumitelně. Od začátku též v Bibli čteme o důsledcích neposlouchání: Adam a Eva zhřešili, Kain zabil Ábela. Bůh však dál mluvil s Adamem, s Evou i s Kainem. Navzdory hrozbám protivníků i navzdory hluku vlastních obav zaslechl prorok Elijáš Hospodinův hlas tichý, jemný. Ježíš sám uzdravoval hluché. A opakovaně naléhal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“ I Ježíš sám musel už během pokušení na poušti podrobně rozlišovat Boží slovo od ďábelského našeptávání. Ježíš sám sjednocen s Bohem zůstal, proto Boží slovo jednou provždy ztělesňuje. V Ježíši Kristu se slovo stalo tělem; Ježíšův život je Boží hlas v přímém přenosu.

Přestože i jeho pobožní současníci pochybovali, je-li to opravdu Mesiáš. Ježíš jim odpovídá: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.“ Stejně tak svým vlastním učedníkům řekne: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!“ A mimochodem, dodá hned potom: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ To platí dodnes: Když nevíte, co si máte myslet o Ježíšově významu, ptejte se, co vám říká Ježíšův přístup k životu, k Bohu, ke druhým lidem. A když nevíte, co si máte myslet o církvi, ptejte se, co vám říká přístup věřících k životu, k Bohu, ke druhým lidem. Ale pokud i v církvi slyšíte skřípavé, falešné tóny, bohužel možná slyšíte dobře. Ale jestli chcete naslouchat dobrému pastýři a patřit mu, všímejte si hlavně ryzích projevů jeho života i mezi těmi falešnými tóny.

„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou“, říká Ježíš, „a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“ Hned vzápětí se jeho protivníci chopí kamenů, aby ho kamenovali.

Když člověk slyší slovo „ovce“, může ho odradit pocit stádovitosti, kterou toto slovo připomíná. Ale slyšeli jsme, že Kristovo slovo není ukolébavka. Zní neomezeně svobodně, proto se pojí i s rizikem ukamenování, ukřižování. Kristovo slovo vede nejdál. Směřuje přímo do prostoru nekonečně otevřeného. Dojde dál než všechny lživé propagandy. Dojde dál než všechny naše polopravdy.

Kristovo slovo je neomezeně svobodné, a přitom jde zároveň o ten hlas Milujícího pastýře, Beránka ukřižovaného, jenž toužebně volá i nejztracenější, nejzaběhlejší ovci. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, byť třeba ještě jen mlhavě, neváhejte a vydejte se za ním. Právě on vede na travnaté nivy, na klidná místa u vod, právě on vede stezkou spravedlnosti a provede i roklí šeré smrti, právě on vede k prostřeným stolům, k té pravé vznešenosti a důstojnosti, právě on provází dobrotou a milosrdenstvím, právě on vede k návratu do Hospodinova domu do nejdelších časů.

Slovo poslání: Žd 3, 1-15