První čtení: Ag 1, 1-15

Základ kázání: 1K 3, 1-17

„Nevíte, že jste Boží chrám“? Apoštol Pavel nám píše, jak velkou cenu máme. Nesrovnatelně větší než kostely z kamene. Společně utváříme prostor pro přebývání Božího Ducha. Duch Boží sám buduje svůj prostor mezi námi a z nás. A sjednocuje nás jako kámen ke kameni, klenbu ke klenbě. Stavba však dodnes hotová není. Neskončily naše životy, neskončily dějiny církve a dějiny lidstva. Jsme součást katedrály po tisíciletí rozestavěné. Tak velký projekt vyžaduje mnoho pomocných stavitelů a bezpočet spolupracovníků. Také my na něm pracujeme spolu. Pracujeme tu nejen na sobě. Spolupracujeme na projektu, kterým se zároveň dle Božích plánů spolu-stáváme.

Apoštol Pavel představuje v roli stavitelů kazatele a misionáře. Ale i všichni ostatní věřící mají k dispozici talenty a možnosti, jak dílo dotvářet.

Vedoucím projektu je sám Bůh. Což je uklidňující – nemusíme se zatěžovat vymýšlením vzdušných zámků na zelené louce. Dle Božích instrukcí má smysl postupovat. Zároveň ovšem záleží i na podobě našeho osobního díla. Každý z nás dodává vymezenému úseku stavby jedinečný otisk.

Spoléháme se přitom na jediný společný základ. Vzpomenete si možná na příběh o babylonské věži. Spolupráce všech lidí na megalomanské stavbě tehdy zkrachovala. Jediný bytelný základ celosvětové spolupráce je Kristus. Jeho Duch, jeho život, jeho láska, jež spojuje, zdokonaluje, přetrvá navěky.

Ukřižovaný také odzbrojuje touhu po konkurenčním boji. Též lidé rozdílného charakteru, jako byli i kazatelé Pavel a Apollos, se sjednocují v opravdu nezištném díle. Nemusejí zde vzájemně řevnit. Nemusejí si jeden na druhém nic dokazovat. Nemusejí se přetahovat o příznivce. Jsou povoláni tam, kde jeden druhého svou odlišností doplňují.

Člověk se dívá na svět z jiného pohledu, když hledá Boží cíle místo svých vlastních. Když hledá cesty spolupráce na jednotném Božím díle, dívá se na svět odjinud, než když hledá své malé domů.

Investice do Božího díla se sice může zdát jako nevýhodná a směřující do ztracena. Z dlouhodobého pohledu však obstojí, zatímco drobnější soukromé projekty třeba už brzy smete vítr. Prorok Ageus vyzýval po návratu z babylonského zajetí ke stavbě nového chrámu. Zvěstoval Boží apel, aby lidé změnili své priority: „Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům.“ Podílet se na Božím záměru koneckonců znamená zajistit lepší budoucnost i pro sebe.

Základ už známe. Dále se otevírá otázka, z čeho Boží chrám vystavět. Tehdy na stavbu v Jeruzalémě v době proroka Agea potřebovali alespoň to dřevo. Chrám našich vztahů je ovšem drahocennější než pozemské stavby, jak už bylo řečeno. A vydržet by měl déle. Z jeruzalémského chrámu zbyla zeď nářků, ale naše vztahy již dostávají věčný význam. Proto se na ně vyplatí plýtvat vzácnějšími materiály, než pouhým dřevem, o němž psal Ageus.

Apoštol uvádí celý výčet materiálů s rozdílnými vlastnostmi: „Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.“ – Představa stavby ze zlata, stříbra a drahokamů zní nezvykle. Někteří čtenáři zapochybují, zda se Pavel ve stavebnictví vyznal. Na druhou stranu i jinde v Bibli se setkáme s popisy lecjakých staveb. V knize Zjevení Janovo je popsána vize Nového Jeruzaléma, města, jež sestupuje z nebe, a základy jeho hradeb jsou samý drahokam, brány z perel a náměstí z ryzího zlata jak průzračného křišťálů. Na Boží stavbě se drahocenné materiály využívají ve velkém. Neváhejme do spolupráce na tomto projektu vložit to nejcennější – a vlastně sami sebe tím nejcennějším způsobem. Také náš osobní vklad originálně dotváří architekturu nebeské říše. Není však jednoduché stavět ze zlata, ze stříbra, z drahého kamení. Chce-li je člověk využít na stavbu celé katedrály, bude to pěkná piplačka. A nikoli laciná záležitost. Dovedeme si ještě představit užití zlata či drahokamů jako ozdob. Ale stavět z nich celé stropy, podlahy a zdi? Podobná piplačka může být vsazovat nejcennější Boží materiál do našich životů. Vystavět hodnotné vztahy z bohatství Božího milosrdenství a odpuštění. Nalézat drahocenný pokoj. Vytěžit z hlubiny pravdivost, ryzost, spolehlivost. Vydobýt zlato Božího slova, nikoliv kočičí zlato běžnějších řečí. Ne každý považuje za výhodné investice v Kristově Duchu. Ale vyplatí se.

Výslednou kvalitu díla pak vyzkouší oheň. Na první poslech zní zmínka o ohni nebezpečně. Někomu může připomínat plameny pekelné. Ježíš sám ovšem říká: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!“ A říká také: „Každý bude solen ohněm.“ O energii lásky je psáno: „Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.“ Lhostejně vlažnému člověku by tato energie připadala pekelná, avšak zapálený ji přijímá odevzdaně. Osvobodivá síla ohně. Spaluje v našich životech nepodstatné, nadbytečně se hromadící. Spaluje prázdnou slámu. Někdy se zdá, že takovou výheň přežije máloco. Ale drahocenné a odolné materiály vydrží.

A „oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu – sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“ Nezáleží jen na naší osobní spáse. Bylo by omezené zabývat se jen otázkou, zda budu já sám zachován pro věčnost. Otázka společného smyslu životů je hodnotnější. I o kvalitu spolupráce velmi jde. Ale na druhou stranu zní nadějně, že zůstává šance i pro člověka, jehož kvalita spolupráce na Božím díle se ukáže jako méně hodnotná (přes veškerou jeho snahu). Naděje zůstává i pro něj, i když do Božího království projde spíš jako vytažen z hořícího domu, než jako stavař odvádějící brilantní výsledek. Je samozřejmě lepší být úspěšným stavařem. Ale my asi ani nedovedeme přesně odhadnout, co všechno obstojí a co všechno shoří. Je dobře, že oheň poslouží jako spolehlivý test díla, jehož kvalitu nemusíme dobře znát. A na druhou stranu se nemusíme bát riskovat. Oheň je připraven protřídit naše příspěvky neomylně. A do té doby má smysl se snažit dle nejlepšího svědomí, i když vždy nevíme jistě, co děláme.

Jediné, co by se opravdu nevyplatilo, by bylo stavět se vysloveně proti Božímu dílu. Apoštol Pavel dokonce píše: „Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ Ničit Boží dílo znamená ničit vztahy v Boží lásce zakotvené. Slova: „Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh“ znějí až výhrůžně varovně. Mohou pro nás mít smysl právě v naléhavém uvědomění, že nic takového dělat nemusíme. A mimoto, s případným ničitelem si to vyřídí Bůh sám – odplata není naše věc.

My si naopak můžeme vážit drahocennosti společenství. – Stáváme se živým Božím chrámem. Tak naše vztahy dostávají nesmírnou hodnotu. – Vyplatí se v nich dávat se celí tím nejcennějším způsobem.

Slovo poslání: Mt 6, 19-21