První čtení: Mal 3, 19-24

Základ kázání: L 12, 49-53

 

(Kazatel: Marian Šusták)

  

„Nepřišel jsem přinést pokoj, ale rozdělení“. To je věta, která zní jako popření Ježíšova učení i celé náboženské filozofie a teologie, jak judaismu tak i křesťanství. Pokoj – šálom, to je znak nejvyšší harmonie, znak toho, že jsou věci podle Boží vůle, v řádu Božím. A ohlašovaný Mesiáš má mít vládu, kterou charakterizuje „pokoj bez konce“… Jak to tedy je? Může si Písmo takto tvrdě protiřečit? A potřebuje tento svět, rozháraný a rozhádaný, další štěpení?

Když Ježíš říká větu o nastávajícím rozdělení, co tím asi může tím myslet?
Otázkou je, komu a proč to Ježíš řekl. Je to řečeno učedníkům. Ježíš Kristus je připravuje na protivenství kvůli víře. – „Žák není nad svého učitele ani učedník nad svého mistra… Když mě pronásledovali, i vás budou“, říká Ježíš. Těmito slovy vlastně chce své následovníky zbavit iluzí.

Nepochopení a odpor kvůli Ježíši a pro nové vyznání se začne projevovat už v samotných rodinách. Dva budou proti třem, tři proti dvěma… otec vydá na soud syna, syn svého otce… Je to smutné, ale Ježíš to předpovídá… Tak tomu bývá mezi lidmi a Ježíš to dobře ví. Povstane otec proti synu a syn proti otci, bratr proti bratru. Je to skutečně smutné a ukazuje to na lidskou malost a ubohost. (Až se někdy divíme, že Bůh se o člověka, o nás, zajímá.)

Lidé se znenávidí kvůli pěnězům, kvůli dědictví, pro post v práci… Ale dokážou se pohádat i kvůli takovým drobným věcem, jako jsou politické postoje… Vidíme to i u nás ve sboru. Názor na činnost politiků, na volbu prezidenta nebo premiéra, hodnocení vlády – to všechno nás někdy vyprovokuje tak, že jsme „na kordy“. Naštěstí se ve sboru dokážeme uklidnit, protože nám po každém sporu včas dojde, že nakonec to hlavní, co nás spojuje, nejsou politické otázky, ale víra. Nejsme politický klub, ale viditelná část církve Kristovy. Jsme sestry a bratři ve víře. A i tu platí to Ježíšovo slovo, že „vítězství je vaše víra“…

Jistě, tento výrok z Janova evangelia mluví o hlubších věcech. Ve víře vítězíme nad silami temnoty, nad silami zla. Boží moc nás chrání (a také chce chránit) před tím Zlým a jeho snahou, spoutat nás a odvádět od Boha; vytrhávat nás z Boží náruče a tak nás připravit o život věčný.

Prostě, díky víře víme, že „láska Kristova víže nás“, jak říká apoštol Pavel. Láska Kristova na svazuje dohromady a to je hlavní rozdíl mezi spory ve sborech a mezi nenávistí pro víru.

První učedníky na odpor a i na možné utrpení kvůli vyznání Ježíše jako Pána jejich Mistr připravuje. Proč? Jak už jsem říkal, aby je zbavoval slepého nadšení a falešného očekávání. Vyčteme to lehce z Bible. Učedníci čekali, že Ježíš bude mít postavení jako nový David. Že zřídí to někdejší slavné Davidovo království, a že On sám bude tím velikým panovníkem ve světě. A proto také Ježíše v jednu chvíli za krále chtěli prohlásit. – Jenže, to by byl ten pravý pokrm pro toho Zlého, který nás „obchází a hledá, koho by sežral“. Římská moc by přes svou policii a armádu okamžitě zakročila a Ježíše jako pučistu a osnovatele vzpoury proti císaři by rychle zneškodnila. A bylo by po Mesiáši a po jeho poselství… (Takových vzpour proti okupační moci bylo v dějinách židovského národa několik, vždy byly krvavě potlačeny: makabejské povstání, později, už v našem letopočtu, první a druhá židovská válka.)

Ježíšovo poslání je ale jiné. Nechce lidi obracet proti císaři, proti vnější světské moci. Chce je navracet k Bohu – stavět je na duchovní základ, který znamená spasení. A to je hlavně rozdíl v chápání Ježíšova působení. Jednoznačně to také vidíme při Ježíšově zatčení krátce před ukřižováním. Jeden z učedníků tasil meč a pustil se do vojáků s takovou vehemencí, že uťal ucho služebníkovi nejvyššího kněze. Ježíš ho ovšem rychle zabrzdil. Řekl: „Vrať svůj meč do pochvy. Kdo s mečem zachází, mečem také schází. Nebo si snad myslíš, že kdyby Bůh chtěl, neposlal by mi na pomoc 12. legií andělů?“

Ne, zbraně ne. V zásadě platí, že Boží království se neprosazuje násilím a zabíjením. Ježíšovo učení, tak jak je shrnuté v evangeliích, sice mluví o radikálním duchovním zápase proti ďáblu, tomu Zlému, ale v oblasti lidských vztahů nás vede k neodporování zlu zase zlem. Jinak řečeno, Ježíš nás vede k přerušování řetězce násilí. – Proto tam čteme to silné slovo: „Když tě někdo uhodí do jedné tváře, nastav mu i druhou“.

Je to nadsázka. Určitě nejde o to, dělat ze sebe zaslepeného mučedníka za každou cenu; ani nechat zbaběle ubližovat našim bližním a neposkytnout jim potřebnou pomoc či zastání. Je psáno: „Pokud to na vás záleží, mějte pokoj mezi sebou, mějte pokoj s lidmi“… Ale přes toto všechno mluví Ježíš o rozdělení. Dokonce vyhlašuje, že přišel přinést oheň a rozdělení. – Jak tomu tedy můžeme rozumět?

Oheň, nebo podle proroka, „oheň Ducha“ vždy znamená nějakou podobu soudu. Oheň a Duch očišťuje. Bůh odděluje nečisté od čistého. Označuje a odstraňuje hřích. Nelze míchat dobro a zlo a čisté s nečistým. Boží svatost nečisté a hříšné u sebe nesnese.

Začalo to už na počátku všeho. Tak to čteme hned z kraje ve zprávě o stvoření. „I oddělil Bůh světlo od my a bylo jitro, den první“. – A jaký byl začátek, takový bude i konec. Ježíš Kristus to často připomíná. Mluví o tom skrze obrazy a podobenství. Na konci času oddělí Bůh ovce od kozlů. Anebo oddělí zrno od plev: zrno shromáždit do svých stodol, plevy spálí ohněm neuhasitelným. To bude ten definitivní soud, kdy se bude rozhodovat o životě věčném.

Tak jedná Hospodin, Stvořitel nebe i země, dárce života. To je jen a jen Jeho pravomoc. Člověk si takové právo osobovat nesmí! Není na člověku, aby určoval, kdo před Bohem obstojí a kdo ne, kdo má zemřít a kdo může zůstat žít. Žel, lidé to rádi dělají a opakuje se to během historie neustále.

Jeden z nejhrůznějších momentů se udál ve Francii za papeže Inocence III. Roku 1208 byla vyhlášena křížová výprava proti kacířům na jihu Francie. Těmi byli kataři neboli albigenští podle města Albi. Celé tažení trvalo 20 let a díky plenění, násilí a pustošení obydlí zahynuly statisíce lidí… Jednou papežský legát Arnaud Amalrik nechal zapálit katedrálu, do které se uteklo velké množství lidí různého založení: i ti takzvaní heretici, ale mimo to i mnoho dobrých pravověrných katolíků. Vojáci váhali, co teď. Amalrik řekl větu, která vešla do dějin jako příklad ďábelské zvůle. Ta věta zní: „Zabte je všechny, Bůh si je už přebere“… Takové oddělování Ježíš jistě nemá na mysli. Rozdělení kvůli vyznání nastane. To ano, ale bude to jinak. A má to být jinak.

V Ježíše Krista jako Mesiáše nejdřív uvěří nemnozí. První křesťané prožijí odpor okolí a často i pronásledování. A přesto se víra v Ježíše Krista bude šířit dál. A to i v obdobích, kdy to pronásledování nabírá velice vážných, tragických rozměrů. Tertullián, křesťanský teolog a spisovatel, který žil na přelomu 2. a 3. století, napsal: „Čím více nás kosíte, tím více nás je. Krev mučedníků je semenem křesťanů“.

Bůh dal světu Mesiáše. Ale není samozřejmé Ježíše Krista přijmout jako svého Spasitele. Uvěřit je možné jen díky Božímu působení skrze Ducha svatého. Proto i zmíněný Tertullián napsal, že „křesťanem se člověk nerodí, ale stává.“ A tak, kdo se hlásí ke křesťanství jenom z vnějších pohnutek (kultura, zvyk, vliv prostředí, vliv rodin), těžko chápe ty, kdo prožili skutečný přerod, skutečné obrácení. A to je jeden z důvodů, proč vznikají třenice a někdy i pronásledování pro víru… Je to ale vždy projev lidské malosti, o které už byla řeč na začátku.

Ježíš ví, že budou přicházet bouře, zápasy i rozdělení. Boží vůle taková bezesporu není. Ježíš to jenom předpovídá. Protože ví, jaký je člověk. Ví, že člověk člověku nechce dopřát samostatný vývoj, nechce dopřát svobodu, ale chce ho ovládat… V tom můžeme vidět jednu část odpovědi na neodbytnou otázku, proč je ve světě zlo, násilí, zabíjení, války…

Rozdělení přichází, ale mělo by nás vést k tomu, abychom se oddělovali od zlého. A přikláněli se ze všech sil na Boží stranu. – Kdo jedná obráceně, ten se sám od Božích darů odděluje.

Ale Pokoj, Pokoj Boží se ze světa neztrácí, stejně jako se neztrácí vzkříšený Ježíš… Jednou to v Kristu zažijeme v plnosti. Ale už dnes o věřících platí to žalmistovo: „Pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.“ Amen.