První čtení: Iz 14, 12-15

Základ kázání: J 3, 7n

 

(Kazatel: Marian Šusták)

 

Ďábel a Bůh. Dva protipóly. O Bohu mluvíme častěji a taky raději. Je tomu tak proto, že na Boha myslíme jako na někoho, kdo nám pomáhá a radí v různých situacích… A také v něm máme naději „až za hrob“, naději, že nás Pán Bůh převede i samotnou smrtí – podle vzoru Ježíše Krista a jeho cesty.

Ale co s ďáblem? Na něho by spoléhal jenom šílenec. Je to síla protibožská. Jak by nám mohl pomoct? V pohádkách to na chvíli jde, ale opravdu jenom na chvíli. – Když je chasník v nouzi, v úzkých, objeví se znenadání fešný černovlasý chlapík v koženém sáčku. A tak nějak lehce elegantně pozdraví a slíbí vyřešení problému. Nic to nestojí. Stačí jen podepsat smlouvu. Ba někdy stačí jen souhlasit. A přijmout nabídku a vyměřený čas.

A ejhle, najednou se všechno daří. Úroda je bohatá, peníze přibývají, chaloupka je opravená… Jen půda pod nohama začíná být nejistá, člověk, jako by se trošku propadal někam dolů, pod zem. Čas se totiž krátí. Lhůta uplynula a elegantní pán s kloboučkem a v koženém sáčku už není daleko. Za chvíli bude účtování. Za chvíli milého chasníka představí kamarádům v pekle.

Zkrátka a jasně, čert pomáhá, ale v důsledku pomáhá do hrobu. Nebo ještě níž. Až na dno země – nebo kde to peklo vlastně může být.

Tak podobně si to představujeme pod vlivem různých lidových vyprávění. Ale jak to vlastně je? Jsou čerti a jsou zlé síly a je ďábel?

Můžeme to vzít z druhé strany. Jsou andělé? Na tuto otázku spontánně odpovíme kladně. Proč by nebyli? Jsou to samozřejmě postavy neviditelné, které pomáhají lidem… Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, recitovali jsme jako malé děti. A bylo to dobré a užitečné. Už jako špunti jsme začali trochu chápat, že existují bytosti, které jsou někde kolem nás a nad námi, a které nám mohou zajistit nějakou ochranu.

Ochranu před čím? Před něčím, co je také všude možně nad námi, nad našimi hlavami, a co působí strach a děs a bolest.

A tyto první modlitby, toto trochu tajemné vnímání hlubších věcí nás vedlo k „podezření“, že existuje i nehmotná oblast, a nejenom svět bonbonů a požitků.

Anděl /řecky: angelos/ je posel. Anděl strážný je z té dobré strany. A ta strašidla a děsy, které nás ohrožují, jsou zase z říše nedobré, zlé. Ovšem když řekneme „posel“, tak jsme také hned u otázky, kdo, koho a proč posílá. Ti, co pomáhají a jsou při nás na stráži, mají Pána dobrého. Ti druzí, kteří škodí a trápí, mají vládce zlého.

Bůh a Ďábel. Tak nám to znázorňují i postavy z pátého prosince stojící za dveřmi na Mikuláše. – Anděl bílý hladí perutěmi. Černý čert dělá bu-bu-bu a řinčí řetězy.

A jsme u jádra pudla. Řetězy by nás ti zlí pekelníci mohli spoutat a strčit do pytle! Nebáli jsme se, že nás ten černý, špinavý a hnusný obdaruje bramborem či uhlím. Báli jsme se že skončíme v pytli. – A že skončíme v pytli, že to bude někdy „v pytli“, toho se bojíme dodnes. A bojíme se právem. Neboť ten černý, „ten Zlý“, jsi opravdu přeje, aby nás dostal. Aby nás vyrval Pánu Bohu z náruče, vytrhl z Jeho péče.

Ten darebák byl od samotného začátku proti tomu, co chtěl Bůh. To je příběh Adama a Evy z ráje. Už tam chtěl ten zlovolník rušit Boží řády. Vtělený do hada mátl lidi. Ti, jak víme, byli potom z ráje vykázáni. Něco podobného, podobnou zlou snahu satan projevoval u Jóba. Zkoušel Jóbovu víru. Chtěl Jóbovu věrnost zlomit – a tak ho přetáhnout na svou stranu. A ještě lépe to zlé Satanovo přání vynikne u Ježíše při pokušení na poušti.

Jsou čerti, je ďábel? Podle biblického pojetí jednoznačně ano. Satan byl nejdřív někde v nebeských sférách. Ale pak byl svržen na zem. Tak to čteme u Izajáše: „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu, jak jsi sražen k zemi, zotročovateli národů… v srdci sis říkal: Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, s Nejvyšším se budu měřit… Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! /Iz 14,12/… Církevní otcové /Tertulián, Origenes/ vykládali pád ranní hvězdy /Jitřenka, vulgáta užije název „Lucifer“, světlonoš/ jako pád knížete zlých duchů.

Vím, řeknete, jsou to báje, mýty, staroorientální, fénické představy… Inu, nazývat to můžeme, jak se nám zlíbí, ale počítat s tím musíme. Když někdo trpí a neví proč, a zdá se mu, že trpí nezaslouženě, což bývá skoro vždycky pravda, jsou to zkoušky jóbovské… Když nás posednou a neodbytně pokoušejí věci jednoznačně nedobré, to může být při díle stejný svůdce, který se pokoušel tam na poušti spoutat Ježíše. Ale Ježíše Satan neomámil velkými sliby.

U lidí dokážeme slibováním hodně. Známe to. Víme, jak lehce podléháme vidině štěstí a vidině peněz. Víme, jak snadno a často nás něco /nebo někdo/ poblouznění natolik, že bychom šílenou bláznivou smlouvu podepsali klidně i vlastní krví. Stačí někdy málo a už se zmítáme jako moucha v pavoučích sítích…

Na spoutání není potřeba ani železných řetězů.

To bylo vidět i na zmíněném příběhu Adama a Evy v ráji. „Budete jako Bůh, budete znát dobré i zlé“, našeptával had. A jak to dopadlo? Člověk, včetně nás, zná už i to zlé – a zná to opravdu zblízka….

Naštěstí Ježíš není a nebyl jenom jako my. Nebyl jenom syn lidský, ale i Syn Boží, zrozený z Boží moci a z Boží vůle… I jemu ďábel sliboval: „Dám ti všechna království světa a jejich slávu, budeš-li se mi klanět“. Mesiáše ovšem na svoji stranu nestrhl. Ježíš nezapřel Boha, nemohl zapřít svoji podstatu – sebe.

Ježíš nezatoužil být zároveň jako Bůh a ještě mít všechnu moc a slávu světa. Zůstal chudý. Ale o to víc bohatý v Bohu.

„Je psáno: „Bohu se klaněj“, řekl Ježíš. A bylo hotovo. Ďábel nepořídil. Odstoupil… A v té chvíli sestoupili Boží poslové, andělé, a Ježíši posluhovali.

Tady se stalo to, co napsal později Jan. „Ježíš přišel, aby zmařil skutky ďáblovy“. Zmařil…

Zmařil? – Tak proč je tolik neštěstí, utrpení, válek a zla na světě? Musí to být?

Nevíme přesně, zda musí. Možná ano, protože „toho Zlého“ člověk ze svých sil nepřemůže. Ďáblu je možné nepodlehnout jenom v síle toho, kdo jediný má moc skutky ďábla mařit. Ďáblu se lze postavit a odolat jenom mocí Ježíše Krista. – To platí v měřítku celého světa i v pohledu na nás jako jedince. – Avšak stojí o tuto sílu od Spasitele Ježíše Krista vůbec někdo?

Ďábel na zemi ještě působí. Ale v setkání s Ježíšem je odzbrojen. Jeho dny jsou sečteny, účtování se blíží. Teď už jen využívá poslední zbylý čas, aby škodil. Ovšem každý smí slyšet povzbuzení z Kristova slova.

V Knize Zjevení /2,10/ čteme: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou… Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.“ Amen.