cce-chomutov

Ve dnech 1. 7. – 10. 7. 2018 nebude Filip Němeček přítomen z důvodu dovolené.

V naléhavých případech zastupuje od 1. 7. do 7. 7. Marian Šusták (farář z Mostu) a od 9. 7. do 10. 7. Tomáš Matějovský (farář z Děčína)

(http://www.evangnet.cz/cce/kazatel/26-marian_sustak

http://www.evangnet.cz/cce/sbor/28-decin)

Ve zvláštních případech můžete Filipa Němečka kontaktovat telefonicky či e-mailem.

DOPIS CHOMUTOVSKÉHO EVANGELICKÉHO SBORU

PŘED VÝROČNÍM SBOROVÝM SHROMÁŽDĚNÍM

„Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,‘ tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,‘ tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě!‘ Ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás!‘ A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.“

(1K 12, 12-26)

Nejen před významným sborovým shromážděním stojí za připomínání Pavlova meditace o církvi jako tělu Kristově. Odcitoval jsem delší část doslova… Co vlastně dodat? Můžeme se jen soustředěněji zastavovat u jednotlivých částí a domýšlet, jak se apoštolova slova týkají přímo našeho společenství.

Sbor není naším tělem, je tělem Kristovým. Neutváří se tedy podle představ našich omezených já, ale podle neomezeného Já Kristova. Nezáleží tedy na nás, abychom určovali podle svých osobních preferencí, kdo patří ke společenství více a kdo méně. Neklaďme bariéry. Ptejme se raději s otevřenou důvěrou, k čemu sem jednoho každého Kristův Duch přivádí. Nezapomínejme přitom, že poslední mohou být první.

Každý ze členů sboru dotváří společenství originálním způsobem. Jak ti na pohled první, tak ti poslední. Na pohled první zde setrvávají jako stabilní pilíře. Realizují svobodně své talenty ve prospěch druhých (včetně posledních). V Duchu se všichni sjednocujeme, a proto těm silnějším vděčíme za stabilizaci slabších. Vzájemně se naše životy dotvářejí.

Úlohu stejně stěžejní mají i oni slabší, zranitelnější. (Může jít vlastně o každého z nás na jiné rovině, podobně jako snad každý z nás má jiné silné stránky…) Je inspirativní, že apoštol Pavel o těch slabších nepřemýšlí primárně jako o problému a zátěži. Poukazuje naopak na zvláštní čest, jež jim náleží: „A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest“…

Pavel tak uvažuje na základě principu: „Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.“ V Kristově Já se postupně vytrácí rozdíl mezi mnou a tebou; stáváš se mou nepostradatelnou součástí stejně jako já tvou… Jak se na základě této skutečnosti k sobě co nejlidštěji zachovat?

Dobrá církev se nepozná především podle kritérií typu, zda je dobře finančně zabezpečená nebo zda organizuje hezké slavnostní akce. Dle citované Pavlovy meditace se dobrá církev pozná především podle své bytostné soudržnosti.

Klasická reformační definice pak zní, že církev je místem, kde se zvěstuje Boží slovo a vysluhují svátosti… V tomto směru lze snad jen dodat, že v bytostně soudržné církvi zní Slovo nejen v kázáních, ale i v běžné řeči, neřkuli mezi řečí… Zní, aby nás všechny pozvedávalo, nikoli podkopávalo… A ztělesňuje se toto Slovo nejen při Večeři Páně, ale i jindy uprostřed vzájemného setkávání.

Vrcholně důležité kritérium fungování církve podle mě spočívá v otázce, zda unese své nejslabší články. Vydrží-li nejslabší článek řetězu, vydrží celý řetěz spolu s ním. A praskne-li nejslabší článek, praskne v něm celý řetěz. Nejslabší článek je koneckonců Ukřižovaný (a ten může unést nás všechny), ale zmírňujme jeho utrpení alespoň mezi sebou…

Též s tímto zřetelem uvažujme o budoucím směřování našeho sboru, včetně působnosti nadcházejícího staršovstva.

(Filip Němeček)

SBOROVÉ SHROMÁŽDĚNÍ A DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ AKCE V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ:

• V neděli 11. 3. počínaje bohoslužbami od 10:00 – výroční sborové shromáždění s volbou nového staršovstva

• V sobotu 10. 3. od 16:00 – besídka o duševním onemocnění a spiritualitě

• Ve čtvrtek 29. 3. (čas bude upřesněn) – křesťanská sederová večeře

• V pátek 30. 3. od 17:00 – ekumenické velkopáteční bohoslužby

• V neděli 1. 4. od 10:00 – bohoslužby na Boží hod Velikonoční

(V Klášterci nad Ohří podle domluvy buď od 13:30 na místě, nebo mohou být spojeny s chomutovskými.)

• V sobotu 7. 4. (čas bude upřesněn) – sborový výlet s berounským sborem do Prahy

• V neděli 22. 4. od 10:00 – ekumenické bohoslužby u Církve bratrské

PRAVIDELNÝ PROGRAM – ZÁKLADNÍ AKTIVITY:

• Bohoslužby v neděli od 10:00 v Chomutově a po domluvě od 13:30 v Klášterci nad Ohří

• Biblická hodina ve čtvrtek od 16:00 v Chomutově a příležitostně po domluvě v Klášterci nad Ohří

• Děti v úterý jednou za 14 dní od 16:30 v Chomutově

• Setkání Rozpravy o víře druhý pátek v měsíci od 18:00 v Chomutově

Podrobný program můžete sledovat na nástěnce nebo na webu:

http://www.cce-chomutov.cz/pravidelne-akce/podrobny-program/

Zpráva staršovstva o životě Farního sboru ČCE v Chomutově za rok 2017

Milé sestry, milí bratři,

v Kristově Duchu stále procházíme novými počátky a proměnami. V roce 2018 nás čeká také další předěl sborového života zřetelný navenek. Připravujeme se totiž na volbu nového staršovstva. Už proto jste vřele zváni na letošní volební výroční sborové shromáždění. Nyní se pojďme společně ohlédnout za tím, co se dělo v posledním roce, v období staršovstva „dosluhujícího“.

Neměnný základ sborového života utvářejí nedělní bohoslužby. V Chomutově se konají každou neděli, v roce 2017 jsme zaznamenali průměrnou účast 20 členů. Tradičním se stalo vysluhování Večeře Páně každou první neděli v měsíci. V kazatelské stanici v Klášterci nad Ohří se bohoslužby konaly v proměnlivé četnosti o průměrné účasti 10 členů. Novinkou se staly náhradní „klášterecké“ bohoslužby na zahradě v Okounově.

Většinou kázal Filip Němeček. Pravidelně sloužil také administrátor Marian Šusták. Mimoto jsme za kazatelnou uvítali seniorátního faráře Joela Rumla, kladenského (a našeho bývalého) kurátora Zdeňka Turka, mosteckého presbytera Jiřího Fuchse a hosta Martina C. Putnu. Čtené bohoslužby vedli Libuše Weissová a Blahoslav Provazník.

Ekumenické bohoslužby s Církví bratrskou proběhly na Velký pátek, v průběhu Aliančního týdne modliteb a o jedné z běžných nedělí na podzim. V rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů jsme se spolupodíleli na ekumenické bohoslužbě v Kadani. Zúčastnili jsme se též ekumenické bohoslužby v rámci setkání rodáků z Kupičova. V prosinci proběhla společná adventní bohoslužba s německým partnerským sborem v Großrückerswalde.

Protože chceme zvěstovat Boží slovo i těm nejmenším, probíhá u nás stále nedělní škola. V současné době se koná nepravidelně – v závislosti na počtu dětí, které se sejdou. Potenciálně v našem sboru však existuje již početná základna dětí… Je škoda, že poslední dobou se scházejí v hojnějším počtu jen příležitostně. Doufáme, že nedělní škola si u nás do budoucna udrží stabilní tradici.

Několik nejskalnějších účastníků nadále navštěvuje dětské biblické hodiny v úterý jednou za 14 dní. Letos na podzim byly nahrazeny mezigeneračním nácvikem vánoční divadelní hry.

Jednou týdně v Chomutově probíhají biblické hodiny (pro dospělé). I v létě 2017 jsme je konali na zahradách a v domácnostech ochotných členů sboru. Biblické hodiny v Klášterci nad Ohří probíhaly vzácněji, i zde však vyvrcholily letními zahradními setkáními.

V průběhu Aliančního týdne modliteb jsme opět zorganizovali ekumenickou biblickou hodinu s Církví bratrskou. Ekumenická modlitební setkání probíhají jednou měsíčně, a to střídavě na půdě různých denominací – náš sbor nevyjímaje.

Novinkou se u nás v roce 2017 staly historické přednášky Jiřího Šlajsny. Potěšilo nás, že jsme se těchto akcí mohli zúčastnit společně s větším množstvím bratří a sester z Římskokatolické církve. Jiří Šlajsna na půdě našeho sboru hovořil již třikrát: o Janu Husovi, o Janu Amosovi Komenském a o jezuitské misijní činnosti (na příkladu chomutovské jezuistké koleje).

V dubnu proběhlo pozoruhodné setkání Život za třináctkou, kde o soužití na místních sídlištích a o zdejších aktuálních problémech vypovídali antropoložka Tereza Dvořáková a zastupitel David Ištok. Domníváme se, že mezi úlohy křesťanského sboru patří reflektovat a spolunést i starosti místních komunit.

V červnu u nás již po několikáté proběhla Noc kostelů.

Nejvýznamnějším z několika letošních sborových výletů se stala říjnová návštěva hradu Krakovec s berounským sborem. Považujeme tento výlet za slibný začátek mezisborového partnerství.

V listopadu jsme hostili literární festival „Čtení“.

V prosinci proběhl tradiční „Vánoční punč“ se sborovou divadelní hrou.

Silvestrovskému posezení nejen pro osamělé letos předcházelo obdobné posezení na Boží hod Vánoční.

Po celý rok probíhaly též předkřestní přípravy a více předsvatebních příprav.

Pokřtěno bylo na půdě našeho sboru 6 lidí, oddány 3 páry.

Nadále organizujeme pravidelná týdenní setkání pro lidi s duševním onemocněním v Klubu Esprit. Duchovní našeho sboru dojíždí také do azylového domu Armády spásy v Jirkově a do výchovného ústavu Místo.

Oslava Pána může mít mnoho podob. Také působnost trubačů Consonare na půdě našeho sboru je toho důkazem. Stále však hledáme další hudebníky jak do tohoto tělesa, tak lidi ochotné doprovázet nás na harmonium při nedělních bohoslužbách.

Vzpomeňme ještě na aktivní účastníky sborového života, s nimiž jsme se museli v roce 2017 rozloučit: jsou jimi Alexandr Hývl a Růžena Kovářová.

Bohu patří poděkování za všechny, které přivedl do společenství v Klášterci nad Ohří i v Chomutově. V dnešní uspěchané a složité době jsme opravdu rádi za každého, kdo se na sborovém životě podílí jakýmkoliv způsobem.

Církev nemá být sama sobě cílem. Je spíš provizorní předzvěstí přicházejícího království Božího, a navíc má sloužit jako světlo pro okolní svět. Jsme proto vděčni i tehdy, když Bůh naše cesty prozařuje způsoby, jež v této zprávě evidovat nelze.

Je ovšem také pravda, že o chod instituce církve je žádoucí pečovat. Proto děkujeme dosavadnímu staršovstvu za věrnou práci. Děkujeme všem, kdo dotvářejí sborový život esteticky i prakticky – například hudebně, ale i pomocí s úklidem, zalévaním květin, přípravou pohoštění… Neopominutelné poděkování patří přispěvatelům saláru, jenž tvoří stále důležitější součást financování sboru. (Postupný přechod církve na samofinancování se každoročně odráží ve zvyšujících se výdajích.)

Na závěr pár slov k ekonomické a technické stránce sborového života: V loňském roce se uskutečnila výměna nájemníků v bytě č. 4. V celém sborovém domě je stále nutné dbát na údržbu a různé stavební úpravy. Také proto jsme vděčni za finanční podporu i za přímou výpomoc se stavebními pracemi, zprostředkováním spolehlivých opravářů apod.

Naše místo v Ústeckém kraji je žádoucí přijímat jako zvláštní příležitost. Není třeba podléhat skepsi a pocitům vyčleněnosti či vykořeněnosti. Prosme, aby Bůh v našem sboru udržoval energii jakožto v lampě, která nepatří pod poklop.

ADVENTNÍ DOPIS

CHOMUTOVSKÉHO EVANGELICKÉHO SBORU

„Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.“

(1Te 1, 3-4)

Stále vzdáváme díky Bohu za vás – kéž by tak dopisy začínaly častěji. Jedna ze členek našeho sboru nedávno vzpomínala, že se o Vánocích s rodinou sesedli a zpívali, ale nedávali si tehdy žádné dárky. Nicméně vzpomíná na tyto oslavy ráda jako na skutečně krásné. Dnes už většině z nás zní vyloženě nezvykle, nedávat si o Vánocích dárky. Především však jde o to, abychom přes jejich materii nepřestávali vidět jeden druhého. Protože v sobě navzájem dostáváme bezpochyby cennější a zajímavější skutečnost, než co lze koupit. Především za sebe navzájem můžeme děkovat.

Apoštol Pavel z této perspektivy vychází: „Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách“. Vzpomínám také na jinou sestru ležící v domově pro seniory, jež říkává, že se za náš sbor stále modlí. Teoreticky je možné, že tato sestra zůstává jednou z nejstabilnějších opor našeho sboru. Rád si ve vypjatých chvílích představuji, že i kdybychom se zrovna my ostatní modlit nestíhali, ona v tom setrvá neotřesitelně. S tím, že není třeba se strachovat; nejmocnějšího Přímluvce máme v Božím Duchu samotném. Nicméně řekl bych, že mu na zemi svými modlitbami uvolňujeme pole působnosti. Postupujeme mu další parcely svého světa k dispozici.

Přimlouváme se a také děkujeme. Apoštol Pavel měl to štěstí, že mohl napsat do Soluně se vší upřímností: „před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.“ Soluňský sbor mu tehdy asi působil velkou radost. Pavel byl plný autentického nadšení. V jeho pozdějších dopisech jinam přibývá kritických napomenutí, postupem času se problémy množily. Nicméně vždycky bývá zač kritizovat; Ale neméně vždy bývá zač děkovat. Pro člověka je přímo sebezáchovné si perspektivu vděčnosti udržet. A nejen sebezáchovné, ale i léčivé, útěšné, rozvíjející a posouvající dál. Když člověk prochází rozkvetlou zahradou a všímá si pouze slimáků a krtin, nezaraduje se z květin, nesklidí plody a nenapadne jej zalévat. Soustředíme-li se především problémy ve vzájemných vztazích, vydáme o sobě v posledku křivá svědectví typu: „Na Boží zahradě jsme potkali jen samé škůdce.“ S postojem vděčnosti ovšem potvrzujeme existenci všeho dobrého, krásného či účelného, co mezi námi Bůh zpřítomňuje.

Co tedy považoval za nejdůležitější v křesťanském sboru apoštol Pavel? Činnou víru, usilovnou lásku, vytrvalou naději. V dnešní společnosti, zaměřené více na výkon a jeho vykazatelnost zní trochu nezvykle evidovat především čísi víru či naději. Neviditelné, nehmotné statky. Na první pohled by se vůbec nic nezměnilo, kdyby ze společnosti vymizely. Na první, krátkozraký pohled. Jestliže v zahradě přestanu věřit, že květina poroste, přestanu ji také zalévat, načež prokazatelně zvadne. Pokud ovšem i způli seschlou květinu zalévám s důvěrou dál, ukáží se snad nakonec překvapivé květy… Pavel děkuje za víru činnou; uvádějící do pohybu, vyvěrající ven. V tomto smyslu i my máme zač děkovat vždycky, když vnímáme, že víra v našem chomutovském sboru není jen formální, vyčpělá, konvenční. Vždycky, když „vidíme“ naopak víru, jež dominovým efektem rozpohybuje lidské životy znovu a znovu.

Připomínáme si též vaši usilovnou lásku. Podobně podivuhodně jako slovní spojení „víra činná“ zní i „láska usilovná“. Předpokládám, že evidentně ve sboru nazřeme jen vrcholek ledovce (respektive bylo by možná přiléhavější napsat vrcholek ohnivce) této lásky. Nejzajímavější slova a činy působí leckdy ve skrytu, tajemně, mimochodem či jinde, než by se dalo předpokládat. A samozřejmě mohou směřovat také mimo hranice sboru. Ale přesto jsou i ty běžné, viditelné projevy angažovanosti v církvi nezpochybnitelnou součástí naší usilovné lásky. Když se někteří z vás podílejí na organizaci sborového života, ať už jakkoliv. Když jste spolupořádali setkání u sebe doma či na zahradě, nebo jste naopak v modlitebně zalili květiny. Když se navzájem navštěvujete a telefonujete si. Když prokazujete otevřenost pro lidi odjinud, popřípadě je bez nátlaku do sboru pozvete. Když přispějete ke společné práci znalostmi, možnostmi, rozmanitými talenty (jako katechetickým, technickým, uměleckým, účetním sociálně pracovním atd.).

Připomínáme si vaši vytrvalou naději… K tomu nás Pavel též inspiruje případně. Připustím-li, že děkuji za Tvou naději, odehraje se mezi námi další osvobodivá proměna vnímání… Naděje – mocná vizionářka. Na zahradě si všimne dokonce i květin, které ještě ani nebyly zasazeny. Postupně dá povstat novým světům, kterým potichu uvolňuje prostor. Beznaděj by naopak zazdila i existující prostor předem. Naděje otevírá zvídavě oči do široka, toužící, plná očekávání. A když navíc zůstává vytrvalá, potom má sílu procházet třeba čtyřicet let pouští do zaslíbené země. Děkuji za Tvou naději může znamenat něco podobného jako: Děkuji, že jsi otevřel dveře. Děkuji, že jsi uvolnil další prostor, do něhož se další vesmír postupně vejde. Děkuji za Tvou vytrvalou naději pak: Děkuji, že zde zaléváš stou květinu, byť jich už slimáci sežrali devadesát devět. Děkuji, že jsi po sedmé otevřel dveře, jimiž už šestkrát zavítal zloděj…

Na závěr dopisu považuji ještě za důležité dodat: V uvedených příkladech sborové angažovanosti nehledejte prosím měřítka Vaší dostatečnosti či nedostatečnosti v rámci pospolitého života… Když někdo viditelně zalije květiny v modlitebně, lze na to poukázat jednoznačněji, než když ochraňuje křehký plamen svíčky o kousek dál v pekle. Obojí je ovšem velice zapotřebí. Každý osobně nacházíme svůj nezastupitelný smysl. U některých z nás působí někdy víra, láska a naděje na pohled spíše pasivně – trpně… Nicméně proměňují realitu, už když se projevují vytrvalým, a vlastně velmi aktivním vzdorem vůči skepsi, nenávisti a beznaději. Nenechat nad sebou zvítězit temnotu nemoci… Nepropadnout se do hlubokých depresí… Vzdorovat vleklému pokušení… Nezačít úplně nesnášet hůř snesitelné sousedy… Nepodlehnout zcela černobílému, zjednodušujícímu vidění komplikovaných problémů… Důstojně, bezúhonně přežít léta chudoby… Dát další šanci církvi, která v minulosti zklamala… Dát další šanci Bohu, kterého už dlouho nechápu a chtěl bych mu leccos vyčítat… Někdy i cesty na první pohled mizivější strategičtěji spojují celé rozdělené země. Například v podobě mostů přes propasti. A navíc i zdánlivě nicotná stezka, přece jen vedoucí napříč potemnělou džunglí, bývá nejednou dobrodružnější než dobře značená trasa; projdou jí pouze odvážní hrdinové. Není tedy v lidských možnostech vyhlašovat hitparádu víry, lásky a naděje. Všímáme si spíš rozmanitosti cest a odhalujeme různé originální důvody k vděčnosti.

ZVLÁŠTNÍ PROGRAM DO 1. 1. 2018:

V sobotu 25. 11. 2017 od 16:00: Festival Čtení – autorská čtení autorů i autorek z Chomutova, z Jirkova i odjinud: Klára Vlachová, Helena Sudová, Jaroslav Švejda, Kateřina Málková, Tomáš Vaněk, Natálie Paterová, Jonáš Hájek.

V neděli 10. 12. 2017 od 10:00 – společné česko-německé bohoslužby v kostele přeshraničního partnerském sboru v Großrückerswalde:

Na místo se dopravíme auty. Prosím, hlašte se všichni, kdo se chcete výletu zúčastnit, popřípadě kolik nabízíte volných míst v autě, vypracuji zavčas tabulku…

Pro ty, kdo do Německa nepojedou, povede běžnou bohoslužbu v Chomutově Marian Šusták.

V sobotu 16. 12. 2017 od 16:00 – Vánoční punč (s předzahájením již v 15:00 Trubači Consoare před farou) – můžete se těšit na vánoční divadelní hru od Ruth Weiniger provedenou našimi dětmi i dospělými, na improvizační pásmo Víta Kloučka jménem Chomutovské zrození atd. Zveřejníme zde též sborník dětských prací. Připomínáme, že dětské práce lze odevzdávat do neděle 3. 12. – bližší propozice u Filipa Němečka.

V neděli 24. 12. od 10:00 – v Chomutově

V neděli 24. 12. od 13:30 – v Klášterci nad Ohří? (Podle domluvy.)

V pondělí 25. 12. od 10:00 – bohoslužby na Boží hod Vánoční v Chomutově.

V pondělí 25. 12. od 13:30 – v Klášterci nad Ohří?(Podle domluvy.)

V pondělí 25. 12. od 17:00 – Vánoční posezení na faře. (Vítáni jsou v neposlední řadě osamělí…)

(Ve dnech 27. 12. – 29. 12. – dovolená Filipa Němečka.

Avšak v neděli 31. 12. se již můžete těšit od 10:00 na poslední bohoslužby roku 2017 v Chomutově, v případě domluvy poté i v Klášterci nad Ohří…)

V neděli 31. 1. od 17:00 – Silvestr na faře. (Vítáni jsou v neposlední řadě osamělí…)