(Kazatel: Marian Šusták)

Ježíš přišel, aby vydal svědectví pravdě. /Jan 18, 28-38./

To nám zní v mysli, když si vzpomeneme na pojem Advent, adventus, příchod. – V hloubi duše tomu rozumíme. Avšak při širším rozvažování se vynořují zádrhele. „Co je pravda?“, ptá se Pilát. Chce tím říci, že pravda je široký pojem, že každý má svou pravdu.

Tento „rozpad“ pojmu pravda vidíme nejlépe v lidských sporech, ve sporech sousedů, přátel či manželů. O politice ani nemluvě: Maďaři a Poláci se dotahují s EU na téma právní stát, Minář, velký buditel a sjednocovatel opozice z Milionu chvilek, zakládá politickou stranu – a tím opozici tříští… V těchto případech jde spíše o moc, o udržení nějakého zisku, výhody, anebo někdy jen o prestiž a ješitnost. Lidé z různých důvodů nechtějí ustoupit, a tak kličkují, lžou, ohýbají pravdu. Ale dá se pravda ohýbat? Pravda přece není jako had, ani jako had v lese ani jako had z Mojžíšovy hole… Tedy co je pravda?

Pravda není věc a už vůbec ne v našich rukou. Pilátova otázka „co je pravda?“ jenom vyjadřuje nechuť pouštět se do spleti lidských výkladů. Ovšem pravda, o které mluvil Ježíš, se nedá krájet a štěpit lidskými nástroji. Pravda existuje i bez nás a bude i po nás. Ale podstatnější je, že to není nějaká nezachytitelná mezigalaktická fyzikální veličina. Ježíšova pravda je spojena s Boží vůlí, s vůlí být při díle na této zemi, být s lidmi na této zemi. Vždyť je to skryto, ovšem skryto nepřehlédnutelně, i ve slovech Ježíšových: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.“ Když Ježíš řekne, že se proto narodil a proto přišel, tak je zřejmé, že za tím Jeho zrozením máme hledat záměr. Kdo zamýšlel Jeho příchod na tuto zemi, není pro věřícího člověka tajemstvím. Bůh-Stvořitel to dal, byl to Boží plán, že jednou přijde Mesiáš.

Bůh to ohlašoval skrze proroky. Takové zaslíbení dostal už i Abraham, totiž že skrze Abrahamovy potomky dojdou požehnání všechny národy… A dokonce zaslíbení, že jednou přijde takový zachránce, který porazí satana, čteme hned na začátku Bible /Gn 3,15/. V tzv. protoevangeliu říká Bůh ďáblovi: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu, ty jemu patu“. Ďábel bude poražen někým, kdo se narodí z ženy.

Ježíš tedy má vydat svědectví o pravdě o Bohu. A jaká je ta pravda? – O tom, že je Bůh, se tehdy nediskutovalo. Spíše šlo o to, jaký je Bůh. Odráží to i rozhovor mezi Pilátem a Ježíšem.

Žalobci Ježíše obvinili, že se prohlašoval za krále. To by byl jasný pokus o puč. A to Pilát nemohl připustit. Kdyby takové věci neuhlídal, ztratil by důvěru Říma a sám by o své místo mohl přijít! Snad všichni počítali s tím, že Bůh je, vládne a sám dosazuje císaře a jiné vladaře. A to znamená, že císař nebo král Boha i zastupuje či přímo ztělesňuje. To je pojetí Boha, které předpokládá jeho téměř hmatatelné řízení říší. To lidé vždy potřebovali. Je to lehčí. Takového Boha si umíme představit – a úlitbami i naklonit, podplatit.

Ale ani Židé nebyli jiní. I oni toužili po Mesiáši, který bude zároveň pozemským panovníkem. Vždyť Mesiáš se má zastat svého trpícího lidu, obnovit Davidovo království. Tak jaká jiná cesta by k tomu mohla vést než cesta politické moci? V tom byli s Římany zajedno. Vadilo jim něco jiného. To, že Ježíš o sobě říkal, že je Boží syn a že On a Bůh-Otec jsou jedno. To je rouhání – za to je trest smrti!

Ježíš ovšem být politickým vůdcem odmítá. Ale na ztotožnění s Bohem trvá. O jakém Bohu mluví Ježíš? Když řekne: „Moje království není z tohoto světa“, znamená to, že Bůh se od pozemského světa odděluje? Že o svět nemá zájem?…Je to trochu jinak. Že Ježíšovo království není z tohoto světa, to platí. Tím se ovšem netvrdí, že Bůh do světa nezasahuje. Dialog mezi Pilátem a Ježíšem s tímto tématem souvisí. Pilát se ptá, naléhá, ale Ježíš mlčí. Pilát tedy řekne: „Nic neříkáš? Nevíš, že mám moc tě ukřižovat anebo propustit?“ Na to Ježíš poví krátce: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“ – Svět není autonomní. Bůh je v pozadí dějů, vkládá se do nich, věci mění. /„Jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší“, volá žalmista. A v Mt 1,52 /jako Chana už dávno před ní/ zpívá Marie: „vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil.“/

Ale ta duchovní říše není viditelná lidským zrakem. Víme málo, avšak i přes to smíme tvrdit, že člověk se musí rozhodovat. Svět není loutkové divadlo. Ale jedno zůstává: Bůh jedná, do dění vstupuje.

Nyní vstoupil tím, že poslal Mesiáše. Ovšem ne proto, aby nahradil Heroda či Piláta a vyhnal z Izraele Římany. Bůh jedná zvláštně, nevyzpytatelně, má své záměry. A my se nepřestáváme ptát, zápasit o pochopení Jeho vůle, Jeho cest. Není lehké porozumět vnějším okolnostem. To musíme znovu připomenout. Mnohokrát trpěl Boží lid pod cizí zvůli, mnoho úpění zaznívalo k Hospodinu, mnoho krát se zdálo, že Bůh s pomocí příliš otálí… A mnohokrát i jiné národy trpěly, strádaly. Z různých míst naší země je slyšet zoufalé volání o pomoc. A my nerozumíme.

A přesto Bůh nezapomíná na svůj svět. Příchodem Mesiáše ukazuje, jaká je Jeho vůle pro lidi, jak je chce vést. „Mé myšlení je o pokoji“, říká Hospodin u Izajáše. O pokoji pro každého z nás, o pokoji pro lidi z cizích krajin a kultur, o pokoji pro lidi v moci postavené, o míru, o nenásilí.

Až tak silně není to Kristovo království z tohoto světa, že se Ježíš ani nebrání hrozbě ukřižování. “Kdyby bylo mé království z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům.“

Kdyby bylo. Ale není. A tak se Ježíš neotáčí.

Jaká je pravda o Bohu? Jaký je Bůh? –Když je Jeho myšlení o pokoji, tak je proti zabíjení, válkám, proti hromadění mrtvol. A o tom je i Kristova pravda.

To je pěkné, napadne nás, ale co z toho, když se to stále děje? Nechceme se přece jenom těmi humanistickými řečmi trochu ukonejšit? Nenechává ten Nejvyšší nakonec svět napospas lži a zlu? Nehoví si někde v nedohlednu v té své obláčkové vatě? Jaký má zájem o zemi, o lidi? Jaký má vůbec smysl příchod Mesiáše?… Existuje odpověď? Pomůže nám dnešní text z Jana?

Slovo, které jsme četli, do našich otázek mluví. Pilát řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ – Slyšíme dobře: Proto přišel, aby slyšeli hlas pravdy. Aby ho slyšel Izrael i „ostrovů množství“- i my. Může Bůh udělat víc? Nevíme. Zatím dává čas. A varování. Například ve Zjevení Janově 22, 10-11 /podle kralických/: „Potom řekl mi: Nezapečeťuj slov proroctví knihy této, neboť jest blízko čas. Kdo škodí, škodiž ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě. A aj, přijduť brzo a odplata má se mnou…“

Bůh dává varování. – A vlastně ještě něco dává. Ducha svatého, toho „Ducha pravdy“, který připomíná všechno, co Ježíš činil i učil. Amen.